Sněhově bílé kameny

Sněhurka a bílé kameny

Jednoho dne, daleko v srdci pohádkového lesa, žila krásná dívka jménem Sněhurka. Její pleť byla bílá jako sníh, vlasy černé jako eben a rty rudé jako krev. Sněhurka byla oblíbená mezi zvířaty a květinami, což bylo dáno její vřelou povahou a laskavostí. Žila se svou zlou nevlastní matkou, královnou, která byla posedlá krásou.

Královna se každý den dívala do zrcadla a ptala se Zrcadlo, zrcadlo, kdo je nejkrásnější na světě? A zrcadlo pokaždé odpovídalo, že ona je ta nejkrásnější. Ale jakmile Sněhurka vyrostla a začala se stávat ženou, zrcadlo začalo odpovídat jinak. Ty, má paní, jsi krásná, ale Sněhurka je krásnější.

Sněhurka se tedy vydala do hlubokého lesa, kde potkala sedm trpaslíků. Ti ji přijali do svého domova a ochránili ji před zlobnou královnou. Díky jejich laskavosti. Sněhurka zažívala v lese šťastné chvíle. Každé ráno se starala o zahradu, pěstovala krásné květiny a sbírala bílé kameny, které našla roztroušené po lese.

Tyto bílé kameny měly zvláštní kouzlo. Když je Sněhurka položila do zahrady, rostliny kolem nich začaly kvést jako nikdy předtím. Kameny přinášely do zahrady světlo a naději. Sněhurka se s nimi hrála, tvořila z nich různé obrazce a učila se s nimi spoustě kouzel a tajemství přírody.

Jednoho dne, když byla Sněhurka v zahradě, přišla královna v přestrojení jako stará žena, aby ji obelstila. Nabídla jí zakázaný hřeben, který ji uspal. Sněhurka padla na zem, a když ji trpaslíci našli, položili ji do skleněné rakve, obklopenou bílými kameny, které jí tak milovaly.

Trpaslíci byli zdrceni a bezradní. Ale jednoho dne, kolem jejich domova, procházel princ. Když viděl Sněhurku ležící v rakvi, byl okouzlen její krásou. Bez váhání ji políbil, a jakmile se dotkl jejích rtů, zlomilo se kouzlo. Sněhurka se probudila a znovu otevřela oči.

Princ a Sněhurka se zamilovali a rozhodli se, že se vezmou. Královna, když se dověděla o jejich šťastném spojení, byla nespokojena. Sněhurka však našla sílu a odvahu, které jí darovaly bílé kameny, a nakonec se postavila své nevlastní matce. Společně s princem přivedli spravedlnost zpět do království.

Od té doby žili Sněhurka a princ šťastně až do smrti a bílé kameny zůstaly symbolem naděje, lásky a síly, kterou Sněhurka během své cesty našla.